Ahojte! Měla bych psát nějaké eseje, ale to se mi teď nechce, tak píšu tohle. To jen abyste si nemysleli, že mám pořád prázdnin, taky chodím do školy a kupodivu se i učím.I když to tak asi nevypadá…
Minulý víkend jsme jeli do oblasti jezera Taupo, které se nachází zhruba uprostřed Severního ostrova. Auckland v pátek odpoledne je něco jako Praha v pátek odpoledne, takže nám cesta trvala skoro šest hodin. Je to cca 400km. Bydleli jsme v "prázdninovém domě" spolu s hostitelskou rodinou Tiba z Francie. Blízko má "prázdninový dům" také hostitelská rodina Samuli z Finska.
Tato oblast je také vulkanického původu. Je to nejstarší národní park Nového Zélandu. Jsou tu tři sopky, stále aktivní. Poslední aktivita byla v roce 2007 a poslední větší erupce v roce 1995. V sobotu jsme vyrazili na Tangariro crossing, jedu z mnoha možných tras, které tu můžete projít. Tahle má 20km a vede okolo jezer. Jak říká taťka, "Zážitek, aby stál za to, nemusí být krásný, hlavně když je silný." společně s heslem "Skaut je nepromokavý." Je charakteristika naší túry. Pršelo celou dobu (prošli jsme to za 6 hodin) se střídavou intenzitou, nahoře foukal vítr a přes mraky nebylo skoro nic vidět. V botách jsem měla dva rybníky, ale moje nepromokavá bunda docela vydržela, i když šla voda místy skrz. Já jsem si to ale přesto užila, i to málo, co bylo vidět, bylo pěkné a fotky z letáků mi dokreslily, jak to tu asi vypadá, když není takové špatné počasí. Winston říkal, že sem možná ještě pojedeme, tak třeba budu mít příště větší štěstí na počasí.
V neděli jsme jeli směrem na sever s několika zastávkami. První byla u jezera Taupo. Je to největší jezero NZ, je sopečného původu a patří mezi největší kráterová jezera světa. Nasbíral jsem tu pro vás suvenýry, ale nevím, jak to všechno budu po roce cpát do kufru, mám pocit, že už teď mám moc věcí. Další zastávka byl Bungiee jumping, ne neskočila jsem a nevím, jestli se k tomu vůbec kdy odhodlám. Jen sledovat ty lidi, jak stojí na kraji mostu a odhodlávají se ke skoku… Věřím ale, že je to dobrá zábava a silný zážitek. Na chvíli jsme taky zastavili u "horkého potoka". Nikdy předtím jsem se dobrovolně nevařila. Ale na místě, kde potok ústí do řeky byla voda akorát teplá. Lidé se sem chodí koupat celý rok. Docela jim to závidím, i když možná je lepší nemít žádný z těchto zázraků přírody a vyhnout se tak zemětřesením. Další zastávka bylo Medové centrum(ochutnala jsem asi 15 druhů medu z celého NZ, mňam) a Huka vodopády, moc pěkná podívaná. A poslední zastávka bylo údolí, kde se horká voda a pára dostává na povrch (teplota okolo 230°C). Je tu postavená obři elektrárna, která využívá právě tyto prameny k výrobě elektřiny. Také je používají k vytápění, jako na Islandu. A pak už hurá domů!!!
:D teda Zuzko, taková skvělá příležitost skočit si bungiee jumping a ty ji nevyužiješ.....Wink třeba se ještě odhodláš!!