close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Don´t dream it! Do it!

Rok poté :)

4. ledna 2013 v 12:43 |  O mě
Ahoj,

dnes je to rok, co jsem odjela z Nového Zélandu a nacházela se někde nad oceánem na cestě domů. Toto první "výročí" a tak trochu absťák po psaní spolu s Amandiným komentářem mě přivedly k napsání dalšího článku o tom, co jsem celý rok dělala a jak jsem zapadla zpátky doma.

Zaprvé bych vás ráda upozornila, že takovéto skoro cliché o tom, že nejtěžší věc na celé exchange je opustit druhý domov a rodinu, je možná cliché, ale taky pravda. Já stejně jako všichni ostatní AFSáci jsme bez vyjímek brečeli jak želvy a děsili se toho, co nás čeká až opustíme svůj nově vybudovaný domov a přátele. Nechce se tomu věřit, ale je to tak. Návrat je mnohdy těžší než odjezd, ale je to také nezbytná součást celé zkušenosti. Umět se s tím vyrovnat a jít dál. Nechtěla bych vás tímhle odradit, to vůbec ne, všechno to stojí za to a za mnohem víc!!! Jen se vám snažím přiblížit, jaké to je se po roce vracet domů a zároveň při tom jiný domov definitivně opouštět.

Co mě osobně pomohlo se dostat zpátky do vyjetých kolejí a netruchlit tolik, byla škola. Jak už jsem psala, rozhodla jsem se chybějící rok dohnat místo opakovat. Ve výsledku to znamenalo, že jsem ve studiu pokračovala se svou třídou, tedy 2. pololetí třeťáku a při tom zároveň dodělávala ty dvě pololetí co mi chyběly. Byla to občas sebevražedná makačka, ale nedovolilo mi to tři měsíce myslet na nic jiného a já se tak plně soustředila na školu jako nikdy předtím. Pan ředitel mi dal čas do konce srpna, abych měla vše doděláno a známky na vysvědčení. Já jsem se tedy domluvila s každým učitelem, a dostudovala si látku a dopsala si všechny písemky, co moji spolužáci dělali, zatímco jsem byla pryč. Jak už jsem se zmínila, první tři měsíce byly ke konci lehce sebevražedné, každý den jsem psala aspoň 2 písemky, prtože třeťák sám o sobě není nejjednodušší ročník, já osobně ho považuji za nejtěžší, a o víkendech jsem se učila, psala seminární práce a dělala hromadu úkolů. Pak mi z toho málem hráblo a v zájmu zachování vlastního zdraví jsem zpomalila tempo. Až jsem ke konci roku doslova zlenivěla, a tak jsem ještě v srpnu dělala dvě zkoušky z matematiky, abych to opravdu měla všechno. Jsem moc ráda, že mám ve šklole tak vstřícného pana ředitele a profesory, prtože kdyby to oni nepovolili, nedalo by se jinak než rok opakovat. Dílo se podařilo a já mohla v klidu nastoupit do maturitního ročníku! :) Krom školy jsem na jaře taky udělala autoškolu a teď už si po republice můžu vesele jezdit i sama. ;)

Jinak jsem zjistila, že opecně platí zlaté pravidlo "keeping busy". Pokud má člověk spoustu věcí na práci, tolik nepřemýšlí o tom, co bylo. Abych se udržela v kontaktu se světem, začala jsem dobrovolničit pro AFS a pomáhám studentům hoštěným tady v Čechách. Je s nimi super srnada a člověk se vždycky dozví něco zajímavého o některé ze zemí, odkud pocházejí. Potkáte tam skvělé a zajímavé lidi a nikdy se nenudíte. Tak kdybyste nevěděli co se svým volným časem, dobrovolnictví v AFS je určitě lákavá možnost, jak ho strávit. :)

Co se týče angličtiny, tak s těžkým srdcem přiznávám, že jsem ztratila minimálně čtvrtinu své slovní zásoby, je to děsivý! Jakmile člověk opustí prostředí toho jazyka, slova vypadávají střašně rychle. Tolikrát už se mi stalo, že jsem si říkala, ale tohel slovo já přece znám...ale už jsem si nevzpoměla. Nadruhou stranu mám stále momenty, kdy prostě nenacházím vhodné české slovo a momentální záseky, kdy se ptám kamarádů, jak se česky řeknou absolutně banální věci. Naštěstí mám stále v hlavě stále jakýsi vypínač, kterým dokážu češtinu přehodit na angličtinu, bez toho abych se jakoliv snažila plynule mluvím. Snažím se si jazyk udžet jak se dá, čtu a koukám na filmy v angličtine, protože to co děláme ve škole je stále příliš triviální. Teda ta šílená gramtika, kterou nikdo normální ve světě nepoužívá ne, ale slovní zásoba atd jsou věci se kterými vážně problém nemám.

Věc, která mě od mého návratu hodně baví, je pošta. Pokaždé se u přepážky bavím, když v mém malém městě vyzvedávám/posílám balíčky z/do různých koutů světa, chci od paní známky na pohledy do Chile, Švédska a Itálie... Mít kamarády a známé všude možně je velmi příjemné spestření všedních dní. Nic mě po škole nepotěší tolik, jako když ve schránce najdu pohled či dopis od některého z nich. :)

Teď mám na krku maturitu, tak uvidíme, jak si poradím. Jinak moje zkušenost z NZ mi také dala dostatečnou sebedůvěru pro podání přihlášky na univerzitu v Anglii, tak uvidíme, jestli mi to vyjde. Hodně jsem se v posledním roce o studium v zahraničí na univerzitách zajímala, tak kdyby vás to někoho zajímalo, dejte vědět, ráda se podělím o své poznatky. :)

Tak to by bylo asi tak všechno důležité a přímo souvysející s mou AFS zkušeností na NZ. Je mi už úplně jasné, že ten jeden rok na NZ bude mít na můj život velký vliv, tak jen počkat a uvidíme, kam mě vítr zavane příště. ;)
Koukám, že jsem se nějak rozepsala, tak snad to není příliš dlouhé a nezajímavé ;)

Mějte se krásně!
Zuzka
 

Exchange do USA

10. srpna 2012 v 1:40 |  Odkazy
Ahojte,

sice jsem psala, že už tu nic nepřipude, ale tohle mi nedá. Usmívající se

Jedna z mých nej kamarádek odlétá v neděli na rok na exchange do USA, Kalifornie. Má také založený blog, tak vám sem dávám odkaz, kdyby vás zajímalo nejen studium na střední škole a život na NZ, ale i v USA. Úžasný


Zdraví Zuzka

Poslední článek aneb zpátky doma =)

17. ledna 2012 v 19:58 |  Obecně
Ahoj,
nejprve se chci omluvit, že mi tenhle článek trval tak dlouho. Pořád jsem na to zapomínala a pak to odkládala, protože jsem teď ůbec neměla čas.

Jsem už skoro 2 týdny zpátky v Čechách. Co o tom napsat? NZ mi chybí strašně moc, teplo a pláže, ale hlavně moje rodina a přátelé jsou to, co mi chybí ze všeho nejvíc. Vůbec mi ještě nedošlo, že je jen tak brzo neuvidím, nevím, co budu dělat až mi to dojde... :D ;)
Je skvělé být zpátky doma, s rodinou a přáteli. Zjišťovat, jak se kdo měl a všechny novinky. Jsem zpátky ve škole, to už tak skvělý není... ;) Rozhodla jsem se udělat rozdílové zkoušky, protože zoufale nechci propadnout a ztratit rok. Bude to makačka, držte mi palce, budu to potřebovat. :) S češtinou to nějako jde, napáchané škody uvidíme, až mi paní profesorka vrátí opravenou slohovku. :D Angličtina mi chybí a ve škole je to s ní fakt na nic, protože je to pořád můj jazyk, mám jí v hlavě pěkně čerstvou, s obrovskou slovní zásobou a tady se po mě chce tohle?!? :D No nic no. :P

Jestli si ještě pamatujete, tak jsem na NZ na konci roku dělala ty jejich zkoušky NCEA. Už mám výsledky a jsem velmi spokojená a pyšná! Ze zeměpisu mám 1,2; z matiky 2,2,2,3,3 a z food tek mám 2. U toho posledního jsem fakt byla překvapená, protože psaní na level 3 není nic jednoduchýho a mě to nikdy nějak moc nešlo napsat tak, aby to zapadlo do jejich kritérií a teď z toho mám 2! :D Snad mi Judy všechno pošle zpátky a já se budu moct podívat.

Jak už říká nadpis, tohle je pravděpodobně poslední článek tohoto blogu. Teď, když už jsem zpátky už není o čem a proč psát. Obnoven bude pouze v případš, že se na NZ zase někdy na delší dobu vrátím, třeba na universitu (kéž by! :)) Bude mi tedy sloužit jako archiv a snad bude i užitečný těm, kteří se budou snažit vygooglit něco o NZ a narazí na něj. :)

Na závěr bych chtěla poděkovat vám všem čtenářům. Doufám, že si čtení mých článků užili stejně tak, jako já jejich psaní! (Asi mi to bude troch chybět.)

Zdraví kiwi Zuzka

Další články


Kam dál

Reklama